Vzpomínka na Ekumenický koncert

Written on 30.10.2018   By Andrea Čančarová Houfková   in veřejné

Vzpomínka Zdeňky

EKUMENICKÝ KONCERT

„…kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20)

Jak se co nejlépe připravit na koncert? Nejprve je potřeba nakoupit všechny potřebné ingredience a pak strávit spoustu času pečením, vařením a smažením. Protože toto nebyl jen obyčejný koncert, ale pokračování naší družby se sborem Vodopád z Nové Paky. A jako správní hostitelé musíme přece zajistit i co nejlepší pohoštění, aby se naši hosté u nás cítili alespoň stejně dobře jako my u nich. Ája samozřejmě nezapomněla ani na hudební stránku setkání a posledních pár zkoušek nás držela pevně v rukou, abychom si neutržili ostudu.

Koncert zahájil otec Filip, který zavzpomínal na své mládí a na své první setkání s hlavou rodu Čančíků Bohdanem. U první skladby Vodopádu si někteří z nás říkali, že je nám trochu povědomá. Chvíli nám trvalo, než jsme poznali Žalm 92, který se právě učíme. Je vidět, že ještě bude chvíli trvat, než se naše verze alespoň přiblíží té jejich. Po dalších skladbách od autorů z různých koutů světa jsme nastoupili my.

Nevím, jestli to bylo dvojnásobným požehnáním, které jsme před koncertem dostali od našich otců Lukáše a Filipa, ale připadalo mi, že zpíváme s lehkostí, radostí a bez trémy, což snad bylo i na našem projevu nejen slyšet, ale i vidět. Dokonce i oblíbený, ale obávaný „The Ground“ od skladatele Ola Gjeilo se nám s pomocí naší úžasné klavíristky Petry Kolátorové, která zakryla naše nedostatky, snad poprvé opravdu podařil. Nebo to možná bylo tím, že jsme nebrali dnešní koncert jako příležitost předvést se, ale spíše jako možnost setkat se s lidmi, kteří s námi sdílíme nejen společnou lásku ke zpěvu, ale s kterými můžeme zažít i pravdivost výše uvedeného citátu, kterým Bohdan při své úvodní řeči zastřešil toto setkání. Koncert jsme pak společně s Vodopádem završili písněmi – Janáčkovým „Pán Bůh vám zaplať“ a „Sicut locutus“ od J.S. Bacha, po kterých pak následovalo dlouho připravované agapé. Vypadá to, že se naše družba zdárně rozvíjí, neboť při společném hodování jsme obdrželi další pozvání, tentokrát na zámek. Takže příště na viděnou v Domažlicích!